Jednoho horkého dne v srpnu 1945 se v malé maďarské vesničce připravují místní veselku mladému úředníkovi. Na nádraží se mezitím objevují dva cizinci s tajuplnými bednami. Vesničané se zaleknou, že by mohlo jít o příbuzné deportovaných Židů, kteří se budou dožadovat...
Tato obrazová symfonie není banálním portrétem jednoho města, ale je dílem dokonalé rovnováhy mezi rytmem a idejemi. Režisérovi se podařilo evokovat pocity člověka žijícího ve velkoměstě, aniž by se uchýlil k popisu či vyprávění.
