Sedm let sledoval režisér Thomas Imbach ze svého okna demolici starého nádraží a následnou stavbu obrovského vězení, ve kterém bude umístěn velký počet cizinců. Jednoduchý pohled z okna se postupně stává nejen portrétem náhodných návštěvníků stavby, ale také pečlivě...
Třináct let po slavnostní večeři, na kterou nedorazil třináctý host, jsou zbývající hosté jeden po druhém vražděni a jejich těla jsou pokládána ke stejnému stolu na stejná místa, na kterých seděli před třinácti lety.
